O Kebovi

Pohádka o Kebovi, slepičce a houževnatosti

Narodil se malý Kebík, nestačil mu suchý chlebík

Keba je mladý a životem zatím nijak výrazně poznamenaný kluk, který si našel pravděpodobně ´více než přirozenou´ zálibu v přijímání živin. Tedy spíše…ona záliba si ontogeneticky našla jeho, jelikož jeho maminka byla poctivou kuchařkou (a stále je) a nikdy svého synáčka neobalamucovala ´úchvatnými´ super-rychlými zázraky z kouzelných instantních krabiček. Místo toho mu dávala vše, čeho se jí dostalo z babiččina statku…vajíčka, na kterých si natřásaly prdelky rozmazlené slípky, které malý Keba klackem proháněl po dvorku ( když se ovšem náhle objevil načepýřený kohout, Kebík stáhl ocas i hřebínek a pelášil za babičkou! :), doma vykrmovaná prasátka, králíci, se kterými se honil ve vysoké trávě a nosil jim s babičkou denně čerstvě natrhané pampelišky a když je babička stáhla z kůže a upekla, tížilo ho svědomí … chuť a vůně ovšem vítězila nad lítostí ;)

Osamostatnění

Když Keba dorostl do věku, kdy se musel osamostatnit a vycestovat za školou do velkoměsta (do Prahy), nevyhnutelně se setkal s krutou realitou levných stravovacích zařízení, fastfoodů a supermarketů. Aby Keba uspokojil své potřeby, musel vzít celou věc do svých rukou. Od mamky si vypůjčil hrnec, vařečku a nůž a obsadil velmi skromnou kolejní kuchyňku, kde se nadobro zabydlel. Naštěstí (leč je to smutné), nikdo jiný v celém patře kuchyňku nepoužíval.

Keba chce být Babica?

Nechce! Ale začátky byly… jak bych to řekl… poněkud strohé. Neměl ani ponětí, že kečup, vegeta, kolečka párků, atp. nejsou zrovna pilíři kvalitního a chutného stravování a netušil, proč by za své jídlo sám nedal ani přetrženou, umaštěnou stravenku. Vzdávat se díkybohu nehodlal. A tak začal tenhle malej, rozmlsanej holomek sbírat informace od zkušenějších kuchaříčků, z internetu a z knih, dnes již převážně zahraničních, jelikož česká nakladatelství nenabízejí nevyčerpatelné zásoby kvalitní literatury o gastronomii.

Keba není profík, snob ani všeználek!

Dnes je Keba krapítek zkušenější, ale rozhodně ne natolik, aby mohl diktovat české gastro scéně. Sice se bude bezhlavě pouštět do psaní o všem, co se jídla byť jen letmo dotklo, bude rozebírat tradiční i novodobé recepty až do morku jejich kostí, vymete do posledního smítka každou společenskou jídla_týkající_se akci a bude do všeho nestoudně kecat, ale měli by jste ho brát s rezervou. Ofenzivní emaily a komentáře ve smyslu: „Jsi nula, nemáš do toho co kecat, vůbec tomu nerozumíš“ atp. mohou být sice pravdivé, leč nemístné. Keba totiž nikoho nesoudí, nikomu nevnucuje svá slova a vyhrazuje si právo na svém blogu žvatlat, co se mu žvatlat zrovna chtít bude :)

Kebovo houževnatění

Keba chce tento blog použít i k záznamu své cesty za realizací jeho snu. Dne, kdy byly sesmoleny tyto řádky, byl ve výpovědní lhůtě ve firmě, kde téměř dva roky působil jako koordinátor leteckých přeprav. Celkem se již tři a půl roku pohyboval v oboru logistiky. Špatná volba. Nedokáže se na svou práci dostatečně soustředit, neustále nechtěně odbíhá myšlenkami za svým světem plným vůní a chutí a dumá nad tím, s jakou ingrediencí dnes vyzkouší to božské krémové risotto. Skromnost teď půjde stranou. Keba se chce během svého života stát šéfkuchařem v kvalitní restauraci, opravdovým profíkem v oboru. Chce poznat svět. Chce se naučit opravdu vařit. Chce sobě (i případným ostatním) dokázat, že o snech se nemusí jen snít. Na Kulinařinkách se nachází rubrika „Kebova cesta za snem“ , kde bude K. aktualizovat své kariérní pokroky i poklesy. Půjde o jakýsi celoživotní quest, RPG dungeon v gastro podzemí , neustálé honění se za vyššími levely, sbírání zkušeností a informací, nemilosrdné pobíjení nepřátel i statečné a dobrohájící paladinovské jednání. Vzhledem k tomu, že Keba zná jen svou plotýnku a elektrickou troubu, je cíl velmi daleko, opravdu VELMI daleko. Někomu se takové jednání může zdát naivní, ba dokonce přímo šílené, možná má i pravdu, ale já se držím svého: kdo své sny nezačne žít, ten bude je jen snít :)