Café Imperial – Zdeněk Pohlreich

Společně s přítelkyní jsme fanoušky Zdeňka Pohlreicha a jeho televizní show, proto pro nás byla návštěva restaurace, kde je Zdeněk šéfkuchařem, nevyhnutelnou povinností. Již nějakou dobu jsme návštěvu odkládali, ale když se blížily narozeniny mé drahé polovičky a já vymýšlel, jak tento významný večer strávit, bylo Café Imperial jasnou volbou (a jak se později i ukázalo – vhodnou volbou). 

Koncept kuchyně stručně

Tradiční česká kuchyně poctivě + výběr několika pokrmů mezinárodní kuchyně. Do menu se promítá všem známý Zdenkův přístup – tedy poctivě připravená domácí jídla z kvalitních surovin, nekompromisně vyřazující jakýkoli polotovar, či dochucovadlo. Zamýšlený koncept odpovídá realitě.

Interiér + exteriér

Styl art deco, ve kterém byla budova v letech 1913–1914 Jaroslavem Benediktem vystavěna, působí impozantně. Interiér skýtá secesní mozaiky navržené prof. Janem Benešem. Celá budova prošla náročnou a dlouhou rekonstrukcí, díky které dnes hotel i restaurace vypadají jedinečně.

Rezervace

Jelikož Café Imperial je díky Ano,šéfe! a Zdendovi samotnému nejznámější restaurací v ČR, rezervoval jsem místa raději měsíc dopředu, ale prý stačí 4–5 dní předem (pro večeři). Jednoho pátečního večera jsem dostal ohromnou chuť na zdejší hamburger „dvouručák“ s grilovanou cibulí, tak jsem si zavolal, zda-li nemají volné místečko – já blázenec pomatený – v pátek večer? :) 

Narozeninovou rezervaci jsem prováděl přes internet – odešlete vyplněný formulář s kontaktními údaji – hotovo (jak prosté). Do speciální kolonky můžete vyplnit speciální přání a to si pište, že jsem jedno měl – a skromností jsem nešetřil :) Přál jsem si, aby sám pan Pohlreich po našem usazení ke stolu přinesl přítelkyni pugét tulipánů (které bych samozřejmě předem dodal) a popřál vše nejlepší k narozeninám – to by totiž na přítelkyni, která má „Šéfa“ moc ráda, udělalo skvělý dojem!;) Pár minut po odeslání formuláře mi telefonuje pracovnice Café Imperial a sděluje mi, že by to nemusel být problém. Pan Pohlreich jistě rád vyhoví, jen nemůže s jistotou říct, zda-li zrovna v restauraci bude, jelikož má mnoho natáčení a cestování. Tento fakt jsem samozřejmě předpokládal. Čekal mě tedy měsíc nejistoty protkané nervozitou, jestli mi to překvápko vyjde, nebo ne :)

Příchod

Přítelkyně do poslední chvíle nevěděla, co ji čeká a já musel jít tajně do restaurace předem, abych personálu předal kytici. Ve dveřích mě čekalo milé překvapení, jelikož o příchozí hosty se starala bývalá spolužačka z prvního ročníku VŠ, se kterou jsme navštěvovali společné hodiny filosofie. Vzápětí mě ovšem potkalo překvapení nemilé, jelikož Zdeněk Pohlreich byl zrovna na natáčení ve Zlíně a pracovnice vůbec nevěděla o mém přání (kvůli kterému já celý měsíc nespal :). Přání jsem tedy musel převyprávět, ale i tak mu bylo vstřícně vyhověno. Kytici mi personál dal do úhledné vázy a umístil na náš stůl. Mohl jsem tedy v klidu jít vyzvednout přítelkyni. Za pár minut jsme byli zpět a já mohl světácky pozdravit pracovnici u dveří: „Ahoj, tak jsme tady“, a zapůsobit tak na přítelkyni tykáním si s personálem, což mi přišlo nesmírně vtipné :) Po usazení ke stolu nám bylo předloženo menu. Konečně se tak dostáváme k tomu nejlepšímu, k jídlu :)

Jídlo, šéfe!

O náš stůl se staral mladý, příjemný muž, u kterého jsme si objednali předkrmy i hlavní jídla zároveň. Přítelkyně Monča si objednala Salát se zapečeným kozím sýrem a akátovým medem.

Salát s kozím sýrem a akátovým medem – 198,– Kč

Salát čerstvý, jeho listy dobře osušené od vody. Horký rozpečený kozí sýr na čerstvých křupavých bagetkách … k tomu není co dodat, mňamózní ;) Akátový med výraznou chuť sýra doplňoval velmi příjemně. Monča o tomto salátu básní již měsíc a prý neuplyne den, kdy by si na něj nevzpomněla.

Můj předkrm sestával ze světově oblíbených svatojakubských mušlí, zde v úpravě s bylinkovou omáčkou a hráškovým pyré.

Mušle sv. Jakuba s bylinkovou omáčkou a hráškovým pyré – 249,– Kč

Mušličky byly ideálně připravené – povrch dozlatova opečený, ale vnitřek měkoučký, lehce nedopečený. Jemnost mušlí a jemnost hráškového pyréčka příjemně kontrastovala s výraznější chutí bylinkové omáčky.

A máme tu hlavní chody. Monča se nechala zlákat divokým lesním zajícem, který pro nás byl kulinářskou novinkou. Doposud jsme měli maximálně králíka.

Zajíc Royale s lanýžovými nudlemi – 375,– Kč

Voněl opravdu úžasně a chutnal skutečně jako zvěřinový králík :) Maso bylo měkké, ale mělo poněkud výrazně sušší charakter – zvěřina pravděpodobně sušší maso je, proto se asi nepřísluší tuto věc vytýkat (případně mě prosím opravte/doplňte v komentářích). S výraznou omáčkou a s nudlemi ho Monča nakonec „zblajzla“ jak malinu :) Nudle byly proházeny s plátky černých lanýžů a pravděpodobně ještě dochuceny lanýžovým olejem.

Můj hlavní chod měl jasný směr již dávno – tušíte správně – jsou jím Pohlreichova vyhlášená hovězí líčka na červeném víně s bramborovou kaší.

Hovězí líčka na červeném víně s bramborovou kaší a restovanou zeleninou se žampiony – 325,– Kč

Tento legendární pokrm stručně a jasně předčil moje očekávání. Opravdu mistrně provedené poctivé domácí jídlo, které Vás uspokojí zábavnou hrou výrazných plných chutí a navíc zasytí. Maso je tak křehké a šťavnaté, že by se dalo krájet lžící a to bez nadsázky. Bramborová kaše oplývá smetanově jemnou strukturou i chutí. Překvapilo mě, jak je omáčka řídká, ale přesto dostatečně napěchovaná masito-zeleninovou chutí. Skvělý zážitek, který Vás sem přitáhne znovu.

Po hlavních chodech jsme dostatečně nasyceni a už nám nezbývá místo pro dezert. Ale Keba se nevzdává :) Objednal jsem si tedy opět jeden světový „majstrštyk“ a to Créme Brulée.

Créme Brulée – 125,– Kč

Ani dezertu se nedalo nic vytknout. Crémíček byl jemný a lahodný, nepřeslazený, s jemně křupavou opálenou vrstvou zkaramelizovaného hnědého cukru na povrchu a se skořicovou křupavou oplatkou. Velká škoda, že jsem se zmohl jen na polovinu. Monča po svém zajíci nebyla schopná ani ochutnat :)

Víno

Vínu se opět vyhýbám (přestože jsme měli každý tři sklenky), protože mu nerozumím. Mám pro Vás jen jednu zprávu vysokého informačního charakteru – číšník nám vína doporučoval a byla dobrá :)

Závěr

Pohlreichova známá slova, že podávané jídlo ve Vás musí vyvolat zážitek a musí Vás ohromit, abyste se vrátili zpět, se mu v jeho vlastním podniku realizovat daří. Aspoň při mé návštěvě tomu tak bylo. Pokud Vás láká dát si poctivě připravené jídlo, z kvalitních surovin a za přiměřenou cenu, můžu Vám návštěvu u „Šéfa“ doporučit. Máte taky s Café Imperial zkušenost? Podělte se v komentářích ;)

10.5.2010 4:36 | Keba | Návštěvy restaurací